Závody ve Štětí z druhého pohledu
26. 4. 2016
Probudilo mě protivné lechtání. Nepravidelné, na pravé straně. Jsou chvíle, kdy bych fakt ocenila ruce. Zavrtěla jsem se, ale nebylo mi to moc platný.
Říkám si, co je to za zvuk? Protivné občasné zabzučení. Konečně mě napadlo, že ani nevím, kde jsem. Bylo mi, jako bych flámovala. Poškrábané břicho, něco uvnitř prasklé, vůbec nevím, kde mi hlava stojí…
„Tady to ještě utáhni! No, tenhle. A možná ještě na trojce,“ slyším mužský hlas.
„Hele, zítra tu dirku zatřem a to bude dobrý!“ To patřilo jinému hlasu. Ale kdo to je? A co to má za nástroj v ruce?
A pak mi to došlo, jsem v domácí loděnici, je nás tu celkem dost, ale po včerejší parádě na Labi ve Štětí se všechny snažíme prospat, případně jsme ještě v deliriu. Mě vytáhli jako první, mají mě dát do kupy, protože mi jedna z posádek v zápalu boje urvala sedačku. Stejně jim to k vítězství nepomohlo. Jiná banda mi zase lehce odřela bok v jedné z obrátek na kilometrové trati. Ale jinak k nám byli pádleři hodní a žádné velké tlačenice a šťouchy se nekonaly. Jen jsem si v poslední jízdě na kilák lehce lízla jedné bójky, jak jsem byla vyhládlá, ale gumové koule, to není nic pro mě, raději polykám kilometry.
Jo vy vlastně nevíte, o co šlo. To je jednoduché, malé sestřičky měly pré, protože se jel další závod malých lodí v rámci Českého Poháru. Tedy, vozily se jen dámy a chlapíci, smíšené posádky jsem vozila já. Dvacítkové mixy byly pomíchané nejen pohlavím, ale i dresy. Na břehu to chvílemi vypadalo jako obchod s bílým masem. To ale zase předbíhám. Tak ty sesterské tahanice – nešlo nejdřív o nic velkého, vzdálenost 200 metrů posádky většinou daly za minutku. Nejdříve nastoupily dámy. My jsme se všechny letos domluvily, že budeme fandit RK Dragons Jablonec. Jsou prostě vidět, a když se zrovna nervou na lodi, tak fandí jak o život na břehu. A to už chce přece nějak odměnit.
Ani tady u nás, na Labi ve Štětí, nás RKčka nezklamali. Holky svoji rozjížďku vyhrály a pak si ve finále A si vyrvaly třetí místo. Na sjeté Tragédky a Wildky jim ale chybělo málo. Kdyby naše dračí hlavy měly jazyky, stačilo ho jen vypláznout a byly by jistě druhé. Aby Bufty nevychladly, doplňovaly pak posádky, co jsem v rámci GP vozila já. Nejvíc jim to šlo s Předonínem, další pohár do sbírky.
Odpoledne jsem měla o růžové RK Bufty trochu strach, těžké soupeřky na kiláku, tři obrátky, jedna loď před nimi… Daly si jasný cíl, první posádku pokud možno dostihnout a ujet jí a ty ostatní udržet za zády. A jak řekly, tak učinily. Jak je to snadné – bylo z toho druhé místo, no paráda. Ale ani jejich silnější půlka týmu se nedala. Namazala si všechny kolem sebe na prsa a po tomhle víkendu na jméno jejich týmu asi nikdo nezapomene. Chlapi vyhráli, co mohli. Budou si muset na další čtyři poháry asi pořídit novou loděnici, takhle se za chvíli do té své nevejdou. Škoda že si nezkusili i moje lavičky, ale asi zase vyčkávají na ty pohárová klání.
Teď mě ale už omluvte, jdu si dopřát koupel a u té bych přeci jen chtěla být sama.
Tak příště, přátelé.
Fotogalerie »